Ozdravná kúra značky MV Agusta pokračuje v podobě přívalu nových modelů, mezi kterými nejsou jen motocykly přinášející ultimativní jízdní zážitek, ale mají oslovit i ty zájemce, kteří si v sedle biku s prestižním znakem na nádrži chtějí užít víc cestování nebo každodenní cestu po městě za výdělkem.
Pro původní modely MV příliš široký záběr má pokrýt Stradale. Přestože musel výrobce přistoupit na několik kompromisů stran všestrannosti a komfortu, Stradale je vše, jen ne usedlá. Temperamentní tříválcové srdíčko jí spolu se skvělým podvozkem a ostrými brzdami ponechaly dostatek sportovního espritu, takže se zrodilo, nebojím se to napsat, cestovní supermoto.
Jen užší hrdla
Vyjma užších sacích hrdel, která motoru spolu s jinak odladěnou elektronikou naproti ultimativnějším sourozencům ubrala cca deset koní, se agregát v cestovněji pojatém modelu naproti svým tříválcovým bratrům technicky nijak neodlišuje. Svými výkony mne nadchnul v Dragsteru a ani ve Stradale o velkou chuť k životu rozhodně nepřišel. Lehké přistřižení křidýlek poznáš až ve vyšších otáčkách, kde mu dojde dech přece jen o něco dříve. Napřed je ale ve vybranějších způsobech a logicky v pružnosti. V městské zástavbě jsem si navolil Custom a horlivá reakce na malé pootočení plynem je ta tam. Změní se v pohodového společníka, který nevyžaduje příliš pozornosti. Jednoduše jen pootočíš heftem a z nízkých rychlostí se krásně sebere i na čtyřku a od šedesátky se bez protestů rozjede i na poslední stupeň. Režim Rain ani nestojí za řeč, leda snad pro začátečníka – kochat se budeme jindy. Jakmile míjím přeškrtnutý nápis na ceduli, přepínám na Sport.
Více najdete v časopise Motorbike
