U mě dobrý
Ducati Scrambler 1100
O současné popularitě či historii scramblerů toho byla napsána už spousta a nebudeme tedy znova nosit dříví do lesa či sovy do Atén. Ne. Bylo by to totiž i zbytečné plýtvání místem, protože vězte, že o novince Ducati Scrambler 1100 by se dalo psát donekonečna…
Přesto si na začátek neodpustím otázku, která mi vrtá hlavou už od představení prvního současného Scramblera z Boloně, osmistovky – fakt trefila Ducati se scramblery hřebíček na hlavičku plánovaně nebo výsledek v podobě enormního zájmu předčil očekávání? To už se asi nikdy nedozvíme, nicméně je fakt, že tuhle šanci chytla italská značka pevně za pačesy a jak se zdá, nenechá si ji vyklouznout. Nejen, že rozšiřuje modelovou řadu osmikil, ale přibyly i další kubatury. Po osmistovkách se objevila čtyřkila a pro letošní rok dokonce královská třída, jedenáctistovka. A právě tu jsme vyzkoušeli na našich silnicích.
4, 8, 11
Už první Scrambler od Ducati mě nadchnul a zcela upřímně můžu říct, že jsem nebyl zklamán ani z jeho mladšího, slabšího bráchy. Jo, jasně, mohli jste si někde přečíst stížnosti na ucukaný motor, na tvrdé tlumení (u osmistovky) či na menší výkon (u čtyřkila). Jenže…chtít po scrambleru, aby žehlil nerovnosti jako cestovní enduro a po čtyřstovce, aby letěla jako raketa, je dle mého názoru nesmysl. Sakra, s určitou hrubostí nebo lehkou neotesaností přece musím u tohoto typu motorky počítat. Teda pokud chci zažít podobné pocity, jako jezdci z doby, kdy tahle kategorie vznikala. A to jsem na tom pořád líp než oni, díky současným mnohem lepším brzdám, tlumení, nekroutícím se rámům…no prostě pokud mi vadí, že retro se aspoň částečně chová jako retro, měl bych se spíš poohlédnout po něčem jiném. To je jako koupit si superbike a pak kňourat, že má sportovní ergonomii. Stížnosti na nižší výkon u čtyřstovky už ani komentovat nebudu.
Nicméně se přiznám, že jsem byl hóóódně zvědavý, jak se podařilo Ducati skloubit řečenou neotesanost se silnějším motorem v novinkovém jedenáctikile.
Socka ani omylem
Stejně jako oba slabší sourozence pohání i jedenáctistovku vzduchem chlazený motor. Což je nejen stylové, ale i pragmatické – značce se evidentně nechce „dát do šrotu“ oblíbený agregát a dnes jde v případě Scrambleru 1100 vlastně o jedinou možnost, jak vlastnit Ducati s tímto motorem.
Nabízí se úvaha, že pokud v Borgo Panigale použili starší agregát, budou starší i další prvky. Jenže jde o Itálii a ne o Českou republiku, takže žádné vymetání skladových regálů a hledání „co bychom tam ještě mohli vrznout, abychom ušetřili“ se nekoná. Naopak, na SCR 1100 nenajdete nic, co by nesneslo přísný zrak kritika. Přední tlumení obstarává plně stavitelná USD vidlice Marzocchi (45mm) a zadní centrální, excentricky uložený stavitelný tlumič Kayaba, brzdy nesou značku Brembo (vepředu dva kotouče 320mm a čtyřpístkové radiální třmeny M4.32, vzadu jeden kotouč 245mm a jednopístek). A samozřejmě ABS, navíc ne ledajaké, jde o tzv. ABS „zatáčecí“, tedy Bosch Cornering ABS. Tím ovšem výčet nekončí, na výběr máte tři palivové mapy (Active, Journey a City), které ovlivňují i citlivost ABS a kontroly trakce. LED denní svícení, LED technologie zadního světla a blinkrů nebo zásuvka USB jsou už jen třešničkami na dortu.
Detail
Scrambler 1100 vypadá už na první pohled dobře, na druhý skvěle a na třetí se do něj zamilujete. Nejde jen o celkovou stavbu, ale i o množství detailů, které, ač nejsou nutné, potěší. Mám rád, když u konstrukce motorek jejich autor myslí a má smysl právě i pro onen detail. A tady toho najdete spoustu. Už třeba jen přístrojovka. Ducati má dnes u většiny svých strojů TFT displej, sem by se ale absolutně nehodil, takže je použit kulatý, byť plně digitální budík, do něhož je částečně integrován další, tentokrát oválný displej. Přístroje jsou uchyceny před pravou vidlicí. Dalo by se namítnout, že v případě retra by mělo jít o přístroje analogové…jenže tohle až tak úplně retro není a osobně je mi sympatičtější, když si výrobce na retro nehraje za každou cenu. Mně se prostě ten budík líbí a basta.
Cit pro detail se projevuje třeba i použitím gumových prachovek na přední vidlici, vyšitým nápisem DUCATI na konci sedla, na minimalistickém předním blatníku, dvojici koncovek výfuku pod sedlem, předním světlometu nebo uzávěru nádrže s nápisem Born Free 1962. Jo, Italové prostě umí postavit krásnou motorku a většinou i takovou, která dobře jede J . Jestli to bude i případ Ducati Scrambler 1100 hned vyzkoušíme.
Více najdete v časopise Motorbike
