Kdo zachrání zachránce? Karl-Heinz Bonk vybudoval a snad ještě provozuje jedinečné muzeum věnované průmyslníkovi a finančníkovi Lucienu Rosengartovi. Najdeme je v Německu, na pomezí Belgie a Francie, na okraji vesnice, v zemědělské krajině zjizvené povrchovými uhelnými doly.

Mladík Karl-Heinz doprovázel otce do Francie koupit ojetý 2CV. Tam narazil na vůz neznámé značky. Zrodila se touha po bližším poznání, pak uchvácení osudem osobnosti zakladatele a shromažďování památek vyústěné ve vybudování jediného muzea na světě oslavujícího klíčovou postavu francouzského autoprůmyslu, Luciena Rosengarta, kterého dnes nikdo nezná.

Lucien se narodil 1. ledna 1881 v Paříži. Jeho matka ve věku 32 let zemřela na tyfus. Přestože otci patřila továrna v pařížském Belleville, vyrábějící jemnou mechaniku, musel kvůli nákladům ukončit Lucienova studia na lyceu. Od dvanácti se učil řemeslům v továrně, kterou místo otce od patnácti de facto řídil, vymýšlel racionalizaci a nové výrobní postupy. Roku 1898 si „neklidný podivín“ (viděno okolím) koupil De Dion-Bouton, složil i zkoušky k řízení motorových lodí. Během vojenské služby (účastnil se sedmi afrických tažení) si vybrousil obchodní a organizační schopnosti.

Foto: Jiří Fiala

Roku 1903 začal v pronajaté dílně se dvěma zaměstnanci vyrábět šrouby. Roztržený kotouč brusky jej připravil o oko. Roku 1906 založil v Paříži firmu vyrábějící drobné součástky (šrouby, matice, tlačítka), stále častěji také elektrokomponenty. Většina odběratelů byli výrobci vozidel. Brzy zaměstnával 60 lidí. Velkou popularitu získala jeho pistolová svítilna „Dynapoche“, v níž elektrickou energii dynama generovalo mačkání spouště. Cyklisté a motocyklisté svítili světly „Alernacycle“.

Při mobilizaci roku 1914 spěchal ve svém Morsu Sport k útvaru, kde mu nejprve generál zrekvíroval automobil, a pak jej vrátili do továrny. Vymyslel a vyráběl rozbušky a plášťové pojistky dělostřelecké munice. Fronta jich potřebovala deset tisíc denně. Roku 1915 postavil během čtyř měsíců další továrnu v Paříži a o rok později třikrát větší v Bretani, celkem pro něj pracovalo 4500 lidí.

Zde se seznámil s Andrém Citroënem, velkovýrobcem dělostřeleckého střeliva, na kterého učinily dojem jeho organizační schopnosti. Lucien po válce rozšiřoval své subdodavatelské impérium a Citroën vrhl uvolněné kapacity na výrobu automobilů. Pro zchudlé Francouze byly automobily drahé. André musel splácet dluhy za stroje muniční továrny a platit dělníky, neprodané vozy se hromadily. Těsně před katastrofou se obrátil na Luciena. Ten doslova přes noc sehnal dvacet milionů franků a nově založená společnost S.A.D.I.F. automobily a zásoby odkoupila. Citroën byl zachráněn a Lucien se stal členem představenstva automobilky, staral se o optimalizaci výroby a snižování nákladů a spotřeby materiálu. S konstruktérem Julesem Salomonem spolupracoval na vývoji čtyřválce 856 cm3 a Citroënů typů A a C (5CV) a při nákupu patentu pásového pohonu od Adolpha ­Kègresse. Luciena za zásluhy jmenovali Rytířem Čestné legie.

Foto: Jiří Fiala

Nyní jej angažovali topící se bratři Eugène a Robert Peugeotové. Rosengart prosadil centrální řízení, výrazné zeštíhlení a racionalizaci všech jejich devíti společností, zasadil se o soustředění výroby automobilů do Sochaux a nechal koncem roku 1923 zapsat lva jako ochrannou známku. Mimo jiné prosadil výrobu lodních motorů, což ale nebyl dobrý nápad. Také Peugeot však byl zachráněn. Jean-Pierre Peugeot, jenž se prodral do vedení rodinné firmy, jej však roku 1928 vyhodil.

Souběžně s popsanými aktivitami chrlilo jeho deset továren (z toho dvě za Kanálem) převážně automobilové komponenty. Lucien se tehdy znal se všemi významnými lidmi z průmyslu, obchodu i politiky. Říkal, že v každém francouzském motocyklu, automobilu, letadlu i lodi lze najít nějakou jím vyrobenou součástku. Na pařížském autosalonu 1923 prezentoval přídavný spalovací motor „Moteurcycle“ k jízdním kolům, která též epizodně vyráběl. Závěsný dvoudobý dvouválec 200 cm3 „Moteur Marin“ sloužil k pohonu malých člunů, větší lodě se plavily se čtyřdobým čtyřválcem „Propulseur L Rosengart“ s vrtulí. Lucien v říjnu 1926 zorganizoval první pařížský lodní salon, jehož byl až do roku 1952 předsedou.

Analyzoval, že trh nenabízí opravdu laciné automobily. Bohatý šestačtyřicetiletý Lucien založil roku 1928 „Societé anonyme des Automobiles L. Rosengart“ a na bulváru Dixmude koupil prostory bývalé automobilky Bellanger. Konstruktér Salomon mu doporučil, aby nešel vlastní cestou, nýbrž aby koupil licenci osvědčeného Austinu Seven (sir Herbert Austin jej pak jmenoval členem představenstva společnosti Austin!). Prvních sto vozů z března 1928 ještě složili z britských součástek, na další Rosengarty 5CV již použili domácí komponenty. 29. srpna 1928 obdrželi homologaci typu LR 2. Navzdory celostátní prodejní síti 1500 agentů v celé Francii, z nichž bylo 250 ve Velké Paříži, čtvrtému místu mezi domácími automobilkami a nejlevnějšímu čtyřválci (modely LR2 a LR4) na domácím trhu se kvůli jejich nízké ceně firmě příliš nedařilo. Roční kapacitu továrny využívali tak z 10 %.

Více čtěte na www.automobilrevue.cz

Převzato z časopisu