TEST: Zostuzeni předjetím – Aprilia RSV4 RR
Víš, který motocykl získal poslední čtyři tituly WSBK z pěti? Koukáš se na něj! Tým vývojářů z Noale postavil už před šesti lety superbike, který i v kategorii produkčních strojů všem konkurentům ukázal záda. Aktuální generace RSV4 se krom výrazného navýšení výkonu a drobných úprav šasi, respektive nových brzd, nedočkala žádných zásadních úprav. Proč taky, když poslední srovnávací test prestižního zahraničního magazínu na okruhu proti povětšinou zbrusu novým modelům konkurence opět vyhrála!
Nedělní svátek
Celý den slunečno, zbytek family na chalupě a RSV4 po pěti letech čekání konečně v garáži. Nedělní ráno jako malovaný. Voblíkám kombošku, z prasátka vysvačím tři tácy a vyrážím směr hory. Už start je pro vůní benzínu postižené jedince malým svátkem. Čtyřválec se otřese, elektronika krátce vyžene ručku otáčkoměru nad dva tisíce a pak ji usadí na volnoběhu. Varovné štěknutí vyvolá přihlouplý úsměv v očekávání věcí příštích. Tímto děkuju klukům z A-Spiritu, kteří SuperCorsy, zrakvené testmany z okruhu, briskně přezuli.
K RSV jsem krátce přivoněl před pěti lety v Kořenově a ve vinglech příchovického kopce mě naprosto uhranula. Po prvním usednutí zjišťuju, že téměř vše zůstalo při starém. Přes kompaktní rozměry nabídne prostorné sedlo bez rušivých hran, chválím širší řídítka, jen kolena před lokty nacpu s největším zapřením (188 cm). Hned by vyfičela nenastavitelná páčka spojky a víc důvodů ke kritice, krom fádního šedivého odstínu mi, holka italská, nezavdala. Nerad papouškuju design, úsudek ať si udělá každý sám. U Aprilie neviděli důvod ho příliš měnit, takže dám slovo Michalovi, který si jedno z prvních RSV4 u nás koupil: „Světla nejsou protáhlá až do stran kapotáže, což by je mělo víc ochránit před případným crashem. Kvituju fólii na hliníkové kyvce v místě dotyku bot, protože já si tu svou hned odřel. Kapotáž nekryje olejovou vanu, takže se bude náplň o něco líp chladit. Sériový výfuk u první série vypadal jako kyj na mamuta, takže v mém případě okamžitě šel. Tenhle je koukatelnej stejně jako LED blinkry. Plaketka s tituly mistrů světa dostala vyšší číslo, jen už není plastická, ale pouze nálepka, šetřili. V šortkách na ní fakt nejezdi, rám obepíná čtyřvál hodně těsně a hliník se pěkně rozpálí. Na první pohled subtilnější třmeny M432 asi budou kotvit ukrutně. Z elektroniky mám jen palivové mapy, APRC se v první sérii ještě nedodávalo. Koupil jsem lepší verzi Factory na Öhlinsech a s kovanými koly a tuhle investici spolu s laděnou výfukovou soustavou jen doporučuju.“
Tři tatranky, vývar a padesát litrů fuelu
Strohý účet za celodenní ježdění po horách na severu a návrat do srdce republiky. Nelituju v nejmenším. Syrově mechanické zvuky z motoru po zahřátí trochu ustoupí, ale podezření, že „to“ nemaže, ve mně chvíli přetrvávalo. Cesta přes město v rámci povolených limitů je na každém supersportu stejně zábavná, jako Rathův projev na obhajobu. Nicméně čtyřválec se nechá podtáčet klidně ke dvěma tisícům, jen při tom citelně vibruje. Čtyřku tak na padesátce netrápím. Křídla mu narůstají, když se ručička opře o dvojnásobnou hodnotu. Elektronický plyn v režimu Track občas nezareaguje na jemný meziplyn, přepnutí na Race odezvu ride-by-wire systému překvapivě zjemní a zpřesní. Přitom mapy se výkonově nijak neliší, pouze elektronika přenastaví pomocné systémy. Naproti předchůdci se neubráním pozitivnímu zjištění, že převodovka řadí s větší lehkostí. Odpal z křižovatky nabývá úplně jiných rozměrů než při neustálém ubírání a mačkání spojky. Pod zadkem už jsem měl krom nové R1 ze sériových superbiků všechno, ale na rychlořazení od Aprilie zatím nic nemá. Konkurenti občas vzdorují při nízkém zatížení, u RSV si elektronika poradí i v otáčkovém sklepě. Škoda, že systém neumí řadit bez spojky dolů, jako to umožňují BMW a Ducati. Dle slov vedoucího projektu záležitost maximálně příštího roku, v závodních speciálech ho samozřejmě používají.
V okolí Mšena se zrovna jede Rallye Bohemia, takže se kochám pohledem na mezi eRZetami přejíždějící speciály. Vzájemný palec nahoru, sedláme pořádný koně! Na hrbolatých okreskách tlumení Sachs odvádí velmi slušnou práci, pomáhá i tužší tlumič řízení, který ale nelze nastavit. Aprilia tě nevytřese na každém hrbolu a odezva od předního kola, přátelé, je naprosto abnormálně precizní. Jako kdybys s ním točil rukama. Tak moc informací přes řídítka posílá. Kvalitnější asfalt a radovánky se stupňují. Zatáčí doslova za uchem. V oblíbeném esíčku ji přehodím rychle jako lívanec na pánvi. Když už nabývám přesvědčení, že letím v oblouku víc než by se slušelo, zchladí mě dokonale vedenou stopou tak, že při výjezdu ze zatáčky propadám malomyslnosti. Ze zjištění, o kolik jsem mohl jet rychleji a vůbec nic by se nestalo… Několikrát se mi při rychlejším nájezdu do vinglu stalo, že místo abych bojoval s odstředivou silou, tak motorka klidně pokračovala po vnitřku oblouku. Asi začnu raději testovat cesťáky, tak moc mi pošramotila sebevědomí. Vyhřátý asfalt přitom dokonale sedí zmíněným SuperCorsám, jejichž střechovitý profil v kombinaci s ostřejším sklonem vidlice neubraly biku na obratnosti navzdory zadní obouvané dvoustovce. Podobně vytříbený a přesný jízdní projev supersportu na okreskách si pamatuju v sedle CBR600RR. Aprilia opět potvrzuje vjemy šestistovky s litrovým agregátem a fantastickým šasi. Dost rozporuplně se to popisuje, ale poddajný, a přesto tuhý. Zatím si bohužel můžu jen představovat, co by předvedla verze na Öhlinsech a s kovanými ráfky.
Více najdete v časopise Motorbike
