Černá je dobrá – Keeway Blackster 250i
Choppery a cruisery máme v podvědomí zaškatulkované jako těžké, nepříliš dobře ovladatelné stroje, se kterými je sice radost jezdit po amerických dálnicích, nicméně které se stávají ve městech předmětem nočních můr. Nikde se s nimi neprotáhnete, nikde je pořádně nezaparkujete, pořád se někam kácí a o mrštnosti nemůže být ani řeč.
Což o to, kolikrát tomu tak opravdu je a mnohý majitel těžkotonážního cruiseru si třikrát rozmyslí, jestli má mastodonta vůbec smysl tahat z garáže, když se jedná jen o krátkou projížďku nebo nutnost něco vyřídit pár kilometrů od baráku. I z toho důvodu není tahle kategorie – až na výjimky – oblíbená ani u krásnější části lidské populace a už vůbec ne u mládeže, která na ni díky legislativě takříkajíc nedosáhne.
Výrobci si samozřejmě tenhle promarněný potenciál uvědomují, a proto se čas od času nesměle objeví nějaký ten čopřík nebo krujzřík s menším objemem motoru a tím pádem i menší hmotností. Jenže, ruku na srdce…je na nich většinou znát, že jde o „zmenšeninu“, a to, co u velkého bratra působí majestátně a vzbuzuje respekt, zde vypadá spíš komicky. A začíná to zvukem, kdy se z chromovaných koncovek místo brutálního řevu ozve frenetické pištění – je to podobné, jako by Rambo mluvil fistulí. Může pak mávat půlmetrovým nožem, jak chce, stejně se mu budete smát. A tak tyhle malorážky zase po chvíli z nabídky zmizí.
Někdy se ale objeví stroj, který dokáže zaujmout. Pravda, většinou nejde o nějakou vyhlášenou japonskou, americkou či evropskou značku, spíš o produkt z Číny nebo Taiwanu. Což ale vůbec nevadí, protože jak moudří vědí, i v těchto zemích se vyrábí kvalitní stroje, chce to jen vědět, jaká značka si zaslouží naši důvěru. Jednou z nich je právě Keeway, jejíž model Blackster jsme měli možnost před pár dny otestovat.
Velká malá motorka
Blackster 250i patří mezi stroje, které je potřeba vidět takzvaně „naživo“. Na fotkách působí poměrně drobně, ovšem pokud stojí před vámi, nemáte pocit, že by šlo o cruiser, který někdo vypral na vyšší teplotu, než měl a on se tak, lidově řečeno, zdrcnul. Jde vzhledově o dospělou motorku, které nelze – co se stylu týká – nic moc vytknout. Dominantou je véčkový dvouválec, který je současně i jedním ze stavebních prvků motorky, nad ním najdeme kapkovitou nádrž s nezbytnou konzolí přístrojů, máme zde i pořádně prohloubené sedlo, dvojici klasických tlumičů, mohutnou přední vidlici, zvýšená řidítka, kulatý světlomet a samozřejmě koncovky výfuků v provedení slash-cut. To vše – až tedy na chromovaný výfuk – v módní černé barvě, v kombinaci s gun metal lakem. Pravda, kola nemají drátěný výplet, ale to nemá ani spousta větších (a dražších) cruiserů. Ono „nic moc“, co by se snad vytknout dalo, je za prvé dvojice klaksonů (pochopil bych, kdyby byly umístěny vedle sebe na předku motorky, jako tomu bylo kdysi u prvních japonských softchopperů, takhle ale nerozumím tomu, proč jsou zde dva), dále kryty nad předním válcem motoru, evokující prastarou Yamahu Virago (myslím, že tady vůbec nemusely být) a konečně plechový kryt přední vidle. Tedy snad ne ani onen samotný kryt, který motorku opticky zvětšuje, jako spíš šrouby, které ho z boku drží – jestliže je onen plech v šedé barvě, šroubky by fakt neměly být pochromované…
Ale jde o detaily, které zas tolik nedráždí, spíš jen zamrzí. Navíc tohle je kategorie, u které je předpoklad, že si každý svůj stroj stejně individuálně bude upravovat.
Cruising
Hned napoprvé si u Blacksteru připadám jako trouba. Sakra, kam se tady strká klíček do zapalování? Kde to má spínačku? Jo aha, vlevo dole u motoru… otáčím klíčkem, rozsvítí se přístrojovka na nádrži a mě čeká další kvíz, hledání „chcípáku“ a startovacího tlačítka. Chcípák nenacházím, zmáčknu tedy startčudl a V-Twin pode mnou ožije. Kupodivu ožije se slušným zvukem, v žádném případě nejde o žádný vysavač. Samozřejmě nebudeme mluvit ani o nějakém burácení, ale za mě dávám – s přihlédnutím k objemu – za zvuk jedničku. Protože je agregát krmen vstřikováním, odpadá práce se sytičem, takže stačí nechat mašinu chvilku zahřát a můžu vyrazit. Mezitím zkoumám přístrojovku – je jednoduchá, dominuje jí analogový rychloměr, pod kterým je malý displej s ostatními údaji a patřičné hejno kontrolek. Čitelnost přístrojovky je dobrá i při prudkém slunci, ovšem v zorném poli samozřejmě není, což je daň za stylové umístění na nádrži. Vpravo od ní najdeme uzávěr palivové nádrže.
Více najdete v časopise Motorbike
