Yamaha YZ 125 a YZ 250
Když jsem se loni na konci sezóny dozvěděl, že bych pro Motorbike mohl otestovat kompletní sortiment dospělých motokrosových modelů od Yamahy, neváhal jsem ani vteřinu. Produkty tří ladiček jsem měl vždycky rád a od roku 2000 jsem mimo dvouletou expedici k výrobci žlutých motocyklů závodil pouze na Yamahách. Na základě těchto zkušeností si myslím, že dokážu vývoj modrých motorek dobře porovnat a ohodnotit.
Yamaha je posledním japonským výrobcem motokrosových strojů, který nabízí dvoutakty i čtyřtakty. Porovnání čtyřtaktních modelů jsme vám přinesli již na konci minulého roku, nyní se podíváme na dvoutakty.
Na motorkách této značky v minulosti závodili slavní závodníci. Stačí si připomenout jména jako Doug Dubach, Mickael Maschio, David Vuillemin, Allesio Chiodi, Jeremy McGrath nebo stále ještě závodící Chad Reed. Ti všichni velmi úspěšně závodili mimo jiné právě na dvoutaktech od Yamahy. Úspěchy těchto jezdců jsou vesměs zapsané v pomyslné motokrosové síni slávy, a nám tak musí být jasné, že tyhle motorky musí být minimálně velmi silným soupeřem pro v současné době ve svých třídách v motokrosu dominující dvoutaktní produkty evropských značek.
Než skočíme do terénu, pojďme se krátce podívat do historie
Yamaha vždycky patřila mezi motorky s velmi dobrou směrovou stabilitou. Platilo to už o provedeních s rámem z chrommolybdenových trubek (železný rám) a tuto vlastnost si ponechala i v provedení s rámem hliníkovým, který přišel v roce 2005. Motor nikdy neplatil za žádného dravého rváče, naopak Yamaha (nemluvím o některých „splašených“ laděných motorkách z USA nebo ze Švýcarska, které rády fungovaly, jako by se ovládaly tlačítkem „ON – OFF“) sázela více na průběh výkonu. Tato vlastnost platila obecně pro 125ccm i pro 250ccm.
S příchodem čtyřtaktních čtyřistapadesátek se výrobci snažili u velkých dvoutaktů o navýšení výkonu z důvodu konkurenceschopnosti. To byla doba věčných spekulací, jestli je lepší dvoutakt nebo čtyřtakt, a startovní pole bylo rozdělené cca půl na půl. Důsledkem navyšování výkonu byla horší charakteristika točivého momentu a motorky se stávaly pro jezdce náročnější na ovládání. Sice pocitově „více jely“, ale svého jezdce rychleji unavily.
Dnes je situace jiná. Každý ví, jaké jsou výhody čtyřtaktu a kde je v terénu místo pro dvoutakt. Nejen já jsem tak byl velmi mile překvapen, když jsem se po tolika letech při testování na dvěpade svezl. Motorka o hodně příjemnější, než před deseti lety. Ale o tom až později.
Nejprve se podíváme na YZ 125
Stopětadvacítka je první „dospělou“ motorkou a junioři, kteří končí s kubaturou 85 ccm, by ji nikdy neměli vynechat. Naopak. Pokud to myslí se svým dlouhodobým motokrosovým růstem vážně, je jejich povinností učit se na 125ccm maximálnímu nasazení. Co se na dváce před zatáčkou neodřadí a v zatáčce neuspojkuje, to už se na výjezdu neokecá. Malý dvoutaktní motor prostě chyby neodpouští a to je přesně to, co motokrosová mládež potřebuje. Přesnost, dravost, nasazení. Pak vše funguje jak má a YZ 125 v tom skvěle pomáhá. Na modelu 2015 nalezneme stejně jako na YZ 250 nové širší stupačky, upravené pérování, vycházející ze čtyřtaktních modelů, nové brzdy, jiné plasty a další vylepšení. Po usednutí do sedla vše najdete na svém místě. Spojková páčka nevyžaduje mnoho síly, což je příjemné vzhledem k charakteru motoru. Ten potřebuje točit, točit a zase točit. Tedy přesně to, co jsem psal o pár řádků výše. V depu jsme s J. Čepelákem prohodili, že jak už jsme ze stopětadvacítek skoro 20 let pryč, máme o ten malý uječený motor strach, brzy řadíme a pak dváca ztrácí výkon. Otáčky jsou ale to poslední, čeho by se malá Yamaha bála a stejně tak dobře je na tom s životností motoru. V porovnání s konkurencí patří mezi nejspolehlivější. Při jízdě je znát nízká hmotnost, která úplně svádí k hravému, ale zároveň razantnímu jízdnímu stylu. Kdybych měl o pár kilo méně, určitě bych tuhle motorku chtěl mít ve své garáži, jednou za čas ji vytáhnul a pořádně provětral.
Více najdete v časopise Motorbike
