Když byla Multistrada před více jak deseti lety vyslána Ducati do světa, šlo o dosti zajímavý počin, protože veškerá snaha vývojářů byla zaměřena na výrobu co nejuniverzálnějšího motocyklu.
A u Ducati nešlo jen o planá slova, takže nezůstalo pouze u vzpřímeného posazu jezdce, měkčího podvozku s trošku delšími zdvihy a vyšším plexi. Světlo světa spatřil počítač, který je v podstatě mozkem motocyklu a který stiskem tlačítka přenastavil tuhost podvozku i záběr motoru, podle toho, jakou cestou a stylem hodlal jezdec motocykl vést. Jistě, dnes už je to běžná věc, před deseti lety nikoli. Krom dalších detailů byla věnována velká pozornost i vývoji speciální pneumatiky ze dvou různých směsí a univerzálním vzorkem, pro co možná nejlepší vlastnosti v terénu i na silnici. Prodejní čísla první Multistradě možná trochu pokazili společně „dyzajnér“, který nejspíše požil něco psychotropního a v kategorii relativně slabší motor. Nicméně přes to všechno se Multistrada udržela v nabídce Ducati dodnes a tak jsem dostal možnost povozit se na novém modelu této bezesporu zajímavé mašiny.
Ducati Multistrada 1200 S, jak už název napovídá, má oproti té původní o dvě stovky kubíků větší obsah motoru. Ale nejen to, má i podstatně změněný, agresivnější vzhled a přiklonila se více k silnici, na úkor šotolin. Ne, že by ty předchozí modely měly více společného s endurem, ale nová Ducatka se o to už nějak výrazněji ani nesnaží a přiklání se spíše ke sportovnímu stylu jízdy, což bylo samozřejmě motorkám od Ducati vždy vlastní.
Vzpřímená pozice jezdce je tu stále, ale mírný předklon a tím nenápadné ponoukání ke sportovní jízdě doplňuje nadupaný motor, který dokáže vypustit až sto padesát koní, které v režimu sport dupou hodně zostra. Celková ergonomie je stále hodně pohodlná a není problém polykání kilometrů cestovním tempem při režimu Touring, které usnadní i stavitelné a fungující plexi. Palubní display je přehledný a dobře čitelný a sdružené ovladače na řidítkách jsou tam, kde je člověk čeká. Na okreskách, nebo při šotolinovém výletu využijete režim enduro, který znatelně změkčí tlumení a zvýší zdvihy, ovšem silniční pneumatiky logicky nedovolí kdovíjaké divočení. Ostatně k tomu už MTS ani není příliš určena a může odradit i umístění ledkových blinkrů v blástrech, které jistě nebudou z nejlevnějších a pravděpodobně dojdou k úhoně i při malém odložení. Po městě jsem toho moc nenajezdil, takže neumím posoudit, jak moc dokáže zpříjemnit jízdu režim Urban, který stejně jako enduro ubere motoru padesát koníků a odladí podvozek, nicméně v nabídce nechybí.
Na dynamičnosti přidává i agresivní vzhled masky s dvěma hmyzími světly a náporové sání vyvedené do jakéhosi zobáku, nebo možná i kusadel. To už zaleží na představivosti každého. To nejostřejší je ovšem motor. Klasický dvouválec do L, zvaný Testastreta 11o s desmo rozvodem, který dokáže ze sebe vypustit sto padesát malých krakenů, zavěšený v příhradovém rámu. Přední sedmnáctipalcové kolo na USD vidlicích Sachs se zdvihem stosedmdesát milimetrů brzdí dva plovoucí kotouče o průměru 320 mm s čtyřpístkovými radiálními brzdiči od Bremba. Zadní, také sedmnáctipalcové kolo je letmo zavěšené na jednoramenné kyvce, odpružené centrálem o zdvihu 170 mm a bržděno 245 mm kotoučem a dvoupístkovým třmenem. ABS je samozřejmostí. O jízdní komfort se stará semiaktivní podvozek DSS (Ducati skyhook suspension), který sbírá údaje o jízdním stylu a povrchu trati z čidel na kolech, tlumičích, brzdách a klapce a podle toho nastavuje tuhost a zdvih podvozku. Dvacetilitrová nádrž slibuje solidní dojezd, samozřejmě v závislosti na ohebnosti pilotova zápěstí, ovšem širší pohodlné sedlo ve výšce pětaosmdesát centimetrů asi nebude úplně vyhovovat jezdcům menšího vzrůstu.
Musím uznat, že Ducati na všeumětelství Multistrady nijak výrazně neslevila. Jistě, terénu se nijak nepřiblížila, ale co se týče silnice a řekněme tuhých šotolin, Ducati svým semiaktivním DSS podvozkem opět pokročila v komfortu o kus dál. půldruhé stovky koní na motoru asi nebude vyhovovat usedlým jezdcům, zvyklým na vyloženě pohodové cestování, ale zato zábavy a sportovního vyžití dodá víc než dost. Celkově bych řekl, že je nová Multistrada hodně zábavnou a s necelými dvěma metráky suché váhy dobře ovladatelnou motorkou, která si ovšem do značné míry zachovává univerzálnost. Ovšem předpokládám, že ze silnice sjede jen velmi zřídka, na asfaltu je přece jen její výbušný motor doma. Co ale může Multistradě přitížit v prodejnosti, je na můj vkus a dnešní dobu dosti vysoká cena. Ale nakonec, jak praví reklama: Když ji miluješ, není co řešit.
Více najdete v časopise Motorbike
