Kočkopes, ani ryba, ani rak, hybrid… spoustu podobných (i hanlivějších) hodnocení si Honda Integra vysloužila hned po svém představení v roce 2011. A nejvíc přetřásanou otázkou bylo, proč vlastně vyrábět skútr, který má motocyklový podvozek? Odpověď je přitom jednoduchá: proč ne?
Honda Integra patří mezi stroje, na kterých se kdekdo rád brousí ostrovtip a u kterého nebudete vypadat jako blbci, když nad ním veřejně ohrnete nos. Tedy takhle, nebudete vypadat jako blbci jen před člověkem, který nikdy na Integře nejel – kdo má s tímhle strojem osobní zkušenost, pomyslí si něco o diletantovi a dál vás nebude řešit. Integra totiž funguje a rozhodně ne špatně. Ale nebudeme předbíhat.
Skútr s velkými koly
Na první pohled před sebou máte prostě velký skútr, zaujmou snad právě jen velká kola, na předku i zadku se skví sedmnáctipalcové ráfky. Což o to, velká kola mají i některé jiné skútry, jenže pak vám dojde, že tady nejen něco chybí, ale i přebývá – no jasně, není zde variátor a naopak tu máme řetěz. Bodejť by ne, podvozek byl totiž použit z modelové řady NC, stejně tak i motor, který v letošním roce přibral na objemu (z 670 ccm na 745 ccm) a tím pádem i na výkonu, který je v současnosti 40,3 kW. O 8 Nm narostla i hodnota kroutícího momentu, nyní je tedy 68 Nm. Kvůli omezení vibrací byl agregát osazen druhým vyvažovacím hřídelem – ne snad, že by vám vibrace u prvních modelů setřásly z hlavy helmu, ale přeci jen je úprava znát, zvlášť při bezprostředním porovnání.
To ale nejsou jediné změny, Integra 2014 má jiné kapoty, než původní model, změnila se ergonomie, takže je zde nyní víc místa pro nohy, upraven byl i tvar sedla, které je teď (kvůli nám, kratinožkám) v přední části užší, takže se dá lépe dosáhnout na zem. Třešničkou na dortu jsou nové barevné kombinace – za sebe mohu říct, že bych jednoznačně sáhnul po trikolóře, která k Hondě prostě patří. Moc hezky vypadá i matná Gunpowder s červenými doplňky, ale vím, jak matný lak dopadne, když se potká s hmyzem nebo vodou, takže pro mě, jako líného neleštiče, není zrovna tím pravým…
Do města a dál
Po usednutí do sedla nemáte pocit, že byste pod sebou měli něco výjimečného, jen další velký skútr, jako každý jiný. Přístrojovka je z rodu „normálních“, tedy asi vám nad jejím designem nevypadnou oči z důlků, taky nebudete potřebovat manuál, zvící Zlatých stránek, abyste ji vůbec pochopili – na druhou stranu se z ní dozvíte vše, co potřebujete vědět.
Pocit, že je něco jinak, se dostaví hned při startu – na rozdíl od skútrů zde (jak bylo řečeno) není variátor, takže reakce na přidání plynu je okamžitá, bez toho, abyste museli motor nějak zvlášť vytáčet. Interga 2014 navíc dostala vylepšenou dvouspojkovou převodovku, rychlosti jsou delší než u první generace a i když si zvolíte automatický režim (dvě možnosti volby, D nebo S), můžete tlačítky řadit nahoru či dolů. V praxi to sice moc nevyužijete, automat reaguje velice rychle, a pokud razantněji vezmete za plyn, nevyděsí ho ani vyšší otáčky a nebude hned přeřazovat, takže netřeba mu do toho kecat, ale občas se možnost zásahu pilota přeci jen hodí, třeba když si chcete projet zatáčkovitý úsek svižněji. A svižně to jde, díky motocyklovému podvozku je zde umístěno těžiště jinak, než u drtivé většiny skútrů, takže máte patřičnou jistotu a stroj se pod vámi nekýve jak parník na rozbouřeném moři. Tlumení taky funguje bezvadně, přestože na nějaké štelování přední vidle můžete směle zapomenout – a není to ani třeba, tovární nastavení vyhovuje.
Pro Integru 750 se zapracovalo i na brzdách, páčky jsou teď seřiditelné a jak přední kotouč o průměru 320 mm, tak zadní kotouč 240 mm (do obou se zakusují dvoupístky) se nemají za co stydět a stroj o hmotnosti 237 kg zastaví naprosto spolehlivě. Samozřejmostí je i ruční brzda (abyste nemuseli Integru nahánět, až vám při parkování v kopci ujede).
Více najdete v časopise Motorbike
