Bolt z Japonska
Kawasaki Z1000
Text: Pavel“Pajinex“ Suk
Foto: Honza Altner
1,2,3,4,5,6 a kdyby byla, tak i sedmička. Lehce nadlitrový agregát v novém Zedovi se bleskově vytáčí podporován ultra krátkými převody. Takhle nakrátko poskládanou skříň využívají jen malobjemové agregáty, aby jim to jelo. Tenhle problém se zeleného zuřivce rozhodně netýká, přesto než dvakrát mrkneš, dožaduje se dalšího kvaltu. Dovolím si prognózu, že na semaforech tě v jeho sedle pose_e maximálně silnej elektromotor, díky krouťáku hned od nuly.
Sugomi design
Nově střižený obleček litrového Zeda v transformers stylu ve mně vyvolával pochopitelně liché obavy z neočekávané rozborky v robota nebo ve stíhačku. Ne úplně v souladu s techno tvary pak je použití konvenčních komponentů, kdy testovaný stroj měl z vyspělých pomocných elektronických systémů k dispozici pouze ABS, což konečně výrobce zohlednil v přijatelné ceně. Sdělení jednoho z tvůrců tvarů novinky, že prim hrál design a jemu se přizpůsobovala technika, odpovídá předchozímu textu. Bereme ho ale s malou rezervou. Osvědčený základ biku, sdílený s předchůdcem, totiž dle očekávání zůstal. Nicméně i tak jeho slova svědčí o tom, že nový obleček se navrhoval velmi pečlivě v souladu se sugomi stylem. Ne asi úplně jednoznačně ze staré samurajštiny přeloženo, má nahánět hrůzu. Agresivní look, navíc vystupující z řady, novému Zedovi rozhodně sluší a pokud se k tomu přidá kvalitní zpracování za použití nerozpočtových komponentů, nemůžeme mít negativních připomínek. Lehké, šestipaprskové ráfky, plně stavitelné tlumení, radiální zlaté třmeny, excentry napínáku řetězu, pečlivé slícování plastů a hezky profilovaná zrcátka. A nesmím zapomenout na úzké hlavní světlomety, ve kterých Kawasaki vůbec poprvé použila LED žárovky. Jen ta přední maska už je na mě moc „ufo“ a u staršího modelu se mi líbila víc. Přiznávám ale, že jsem stará konzerva a mladíci to zřejmě budou vidět jinak. Ale jak známo, na design to nejezdí.
Do bloků
Ruce pěkně k sobě, bohužel nepříjemnosti s příliš úzkými řídítky se evidentně na japonský somatotyp orientovaní ergonomici opět nevyhnuli, nahrbit, chodidla zapřít do stupen, paty o výfuky a po bliknutí zelené na heft opřený do zarážky bez pomocné elektroniky s launch controlem můžu zapomenout. Zed vyžaduje při rozletu víc pozornosti ke spolupráci mezi spojkou a dávkováním plynu, jinak na vlhkém asfaltu kapituluje zadní stodevadesátka nebo tě s dostatkem gripu hodí na krovky. Oproti elektronikou našláplé konkurenci tak vyráží jako Usain Bolt nejprve volněji, ale pak uletí všem, kterým hodlá ukázat záda. Horizontální otáčkoměr bliká červeně dřív, než dvakrát mrkneš a dožaduje se dalšího kvaltu. Motor rve bike s tvou schránkou za tradičního chrčení airboxu katapultí silou dopředu. Mám co dělat, abych se udržel neklidných řídítek. Že mu na většinu evropských konkurentů schází víc plnokrevníků? Na silnici naprosto nepodstatné. Na okreskách většině z nás bude bohatě stačit velmi povedený bratr s osmistovkovým agregátem. Na první dva stupně totiž odlepuje Zed předek od země okamžitě a trojka ho vynese za pár vteřin někam ke sto padesátce. Supersportovní sestra ZX10-R umí na závodně dlouhou jedničku tachometrových 166 a na srovnávanou trojku je to už výrazně přes dvě stě! Těžko hledat lepší důkaz, jak moc krátké převody novému Zedovi se shodnou hodnotou kroutícího momentu nastavili. Ochrana před větrem je ale naproti supersportu de facto nulová, takže jeho znatelný odpor ti po chvíli vysvětlí, kterážto rychlost je pro tvou schránku dlouhodobě snesitelná. Pokud tě přestane bavit neustále kvedlat s řadičkou, krouťák motoru si na šestku s přehledem poradí s městským maximem. Ne, že by mi přesný a krátký chod řadičky neseděl, ale při ježdění po městě jsem tam po většinu času nechal i s ohledem na spotřebu šestku, která pobrala jak kličkování stále ucpanou Legerkou, tak slalom na spojce. Že si přitom ECO kontrolka vrněla blahem, netřeba zdůrazňovat. Další pozitivní poznatek představuje fakt, že plechovkáři při pohledu do zrcátka na zlej ksicht, vydávající navíc namodralé světlo, vyklízeli levou polovinu pruhu jak na běžícím pásu.
Více najdete v časopise Motorbike
