Teutonská síla
Pavel „Pajinex“ Suk
Nevzít vypiplané HáPéčko na okruh je jako koupit si zámek a koukat se z kuchyně na televizi, abyste si nepošlapali perskej koberec. Superbike od BMW se od závodních speciálů v minulosti homologovaných pro běžný provoz s přívlastky R v označení ale odlišuje svou každodenní použitelností. Pokud nezalomíš zápěstí do véčka v ostřejších režimech, kdy tě znovu a znovu zaskočí jeho teutonská síla, elektronikou krocený agregát spolu se semiaktivním podvozkem nabídne katolicky asertivní chováním absolventa teologické fakulty.
Přepište dějiny
Tytam jsou tak doby, kdy startovní procedura speciálů s eSPéZetkou vyžadovala přesné nastavení sytiče, přesto se agregát s ostrými vačkami neochotně probouzel k životu a studený špatně držel už tak vysoké volnoběžné otáčky. A pod pět tisíc nejel. Druhou stránkou věci byly kvalitní race komponenty a ve výsledku nezapomenutelné svezení s otáčkovými orgiemi, kterým se základní verze strojů ani nepřiblížily. A pro tenhle ultimativní jízdní zážitek byly všechny rozmary zapomenuty, stejně jako dva brufeny po jízdě na rozlámaný tělo. Na rovinu přiznávám, že silniční stroje se znakem modrobílé vrtule pro mne vždy představovaly především průnik užitné hodnoty, přívětivosti a díky silným motorům i rychlosti. Pořád ale šlo o kompromis vykoupený s ohledem na pohodlí vyšší hmotností, která šla ruku v ruce s jistou těžkopádností. Čtyřválcové modely s K v názvu se tak do zatáčky skládaly skoro stejně pomalu jako šraňky. Jedinou výjimku představoval dvouválcový speciál HP2, kterému kluci v pohárových závodech dřeli hlavy válců do bezvědomí. Model s přívlastkem RR mou osobní škatulku rychlých, ale poněkud neohrabaných strojů jednou pro vždy rozbil a po vyzkoušení HP4 se jen těžko bráním použít známý slogan z Nagana: Přepište dějiny!
Race komponenty
Často se pozastavím nad sebevědomím automobilových výrobců, kteří udělají ze základního modelu sportovní a stačí jim k tomu pár plastů, čiplej turbodehet, vyhrazená barevná kombinace a montáž větších kol. Mechanickou závěrku diferáku nahradí přibržděné vnitřní kolo a máme race car. Proto mě moc těší, že se vrcholný model BMW označením High Performance neprsí jen díky nápisu a válečnému zabarvení. Kovaná hliníková kola, monoblokové třmeny s opletenými hadicemi, full titanový výfukový systém Akrapovič, přítomnost rychlořazení a antihoppingové spojky, absence sedačky spolujezdce, na sériovku nezvykle velká rozeta, racingové barvy a na základě exaktních měření primát nejsilnější ho sériového motoru ve třídě vyvolávají přesně to mrazení, které si užívám v sedle něčeho výjimečného. Pochybnosti nad semiaktivním odpružením jsem po pár kilometrech pustil z hlavy. O tom ale dále. Karbonové doplňky na testovaném stroji avizovaly lehkost, která se po usednutí za řídítka stala realitou. Jestliže jsem si u prvního RR stěžoval na jistou těžkopádnost a horší odezvu od předku při nájezdu do zatáčky, tohle je vážení přátelé čtyřválcový motýlek. Kdo to nevyzkouší, neuvěří, co s ovladatelností udělají kila dolů a na neodpružených hmotách zvlášť. Stačí si s ním hnout ze strany na stranu jen na místě a vytušíš, že tohle se bude ovládat snad jen myšlenkou. V BMW pochopitelně moc dobře vědí, jak navýšit svůj profit, takže nabízejí atraktivní příplatkové balíčky z katalogu HP race parts. Součástí tzv. Competition Packu je dokonce datalogger, který díky cca pětadvaceti senzorům a GPS jednotce stáhne z jízdy data na flash disk. Nabídne přehled o rychlosti i zařazené, poloze plynu, náklonu, přetížení, brzdění, zvedání předku nebo zadku a dokonce i o poloze biku na trati. Krom BMW něco obdobného dostanete k sériové motorce už jen u Italů. Pro drom tak stačí navěsit lamináty a v případě potřeby sáhnout po přepákování a reversu.
Více najdete v časopise Motorbike
