Existují motorky, kterých na silnicích potkáte mrak. Jde většinou o ekonomicky výhodné stroje s širokou škálou využití, dostupné co nejširší veřejnosti nejen příznivou cenou, ale i svým „user friendly“ charakterem. Už je skoro ani nevnímáme, kolik jich je. Pak jsou zde ale mašiny, za kterými se ohlédne snad úplně každý – a Triumph Commander a Moto Guzzi Custom patří mezi ně.
Úvodem se sluší napsat, že tohle fakt nejsou motorky pro každého. A to teď nemyslím zrovna jejich cenu (která, pravda, je taky určitým eliminačním nástrojem), ale spíš rozměry. Tohle nejsou žádné lehkonohé baletky, které budete při jízdě přehazovat ze strany na stranu jako pírko a které zmákne v pohodě i anorektička. Kdepak, jde o křižníky, které vyžadují pevnou ruku. Ovšem pokud onu pevnou ruku máte, jsou tyhle stroje pro vás těmi pravými. Samozřejmě za předpokladu, že je tahle kategorie vašemu srdci blízká.
Těžkotonážních motorek je v současnosti v nabídce spousta, ať už od amerických, japonských nebo evropských značek. Většinou jde právě o cruisery, což ale neznamená, že by byl jeden jako druhý, i když tedy například japonské stroje, byť jde o různé výrobce, si značně podobné jsou.
Starý kontinent jde ale trochu jiným směrem, evropské značky navazují na svou tradici a tak se v jejich případě jedná spíš o klasické motorky, byť řádně osvalené. My jsme do dnešního srovnávacího testu vybrali dvě z nich, britský Triumph Thunderbird Commander a italskou Moto Guzzi California 1400 Custom.
Triumph jde tradičnější cestou
Pokud postavíte obě motorky vedle sebe, působí Commander usedlejším dojmem. Nebo lépe řečeno více klasickým, máte u něj pocit, že mohl být vyroben klidně před pár desítkami let, tedy pokud si samozřejmě odmyslíte moderní technologie, například ABS. Jinak je ale vše poplatné britské tradici, ovšem dost šmrncnuté americkým stylem. Srdcem Commanderu je obří řadový dvouválec o objemu 1699ccm, což je asi na první pohled největší rozdíl proti americké konkurenci, protože jinak je zde vliv Nového světa dost znát – lehce předkopnutá přední vidle, velká, kapkovitá nádrž, plotny místo stupaček, široká řidítka, přístrojovka na nádrži, spousta chromu… a dlouhé, předlouhé koncovky výfuku.
California je oproti tomu vzhledově „revolučnější“ a spíš než mezi cruisery bychom ji zařadili, pokud by ona kategorie oficiálně existovala, mezi muscle biky. Chromem se zde dost šetřilo, stroj neoplývá ničím zbytečným, dalo by se říct, že až strohý a o to více vynikne poznávací znak všech Guzzi, podélně uložený vidlicový dvouválec. Budík zde také nalezneme jen jeden, ovšem ne na nádrži, ale přímo v zorném poli na řidítkách, zadní tlumení je též totožné s konkurentem, tedy dva pružinové tlumiče, i tady jsou na místě klasických stupaček plotny. Přesto víc než jindy platí, že když dva dělají totéž, není to totéž – a jak se dále dozvíte, zdaleka nejde jen o vzhled.
Více najdete v časopise Motorbike
