Král má iniciály GS
BMW R1200GS Adventure
Text: Jíra „Hajnej“ Černík
Foto: Ivan „Scoob“ Bezděk
Není to tak dlouho, co se mi dostal pod ruce k projetí osmistovkový Advík od BMW, o kterém jste si mohli přečíst pár odstavců v květnovém čísle Motorbike. A uteklo pár týdnů a mám pod sebou krále GS řady, tedy R 1200 GS Adventure.
Loňské uvedení na trh vodou chlazeného (přesněji vzduchem a vodou chlazeného, protože kapalina zajišťuje zhruba třetinu chlazení motoru) GS 1200 znamenalo docela výraznou změnu v dosavadní koncepci této řady a zároveň vzbudilo i dost emocí, když proti sobě postavilo konzervativní a inovativní příznivce těchto, bez nadsázky, kultovních strojů. Po první sezoně se zdá, že v Mnichově udělali krok správným směrem, alespoň co se týče více silniční verze, protože konkurence rozhodně nespí a přiklánění se cestovních endur více k asfaltu, a tudíž silničně sportovnějšímu projevu motorů i ergonomie, je prostě realitou posledních let a agresivnější vzduchovodník tak sklízel spíš kladné ohlasy. Ovšem jak se podařilo v BMW spojit novou koncepci s přídomkem Adventure, musíme teprve zjistit.
Co nového u Advíka?
R 1200 GS Adventure 2014 nenabízí prakticky nic nového, co se týče základní techniky. Zůstal klasický příhradový rám se zavěšeným dvouválcovým boxerem, Tele i Paralever. Kola o průměru 19 a 17 palců jsou pro verzi Adventure drátěná. Dělené, výškově stavitelné sedlo, je stále stejně komfortní a pořádná hliníková bandaska pobere 30 litrů benzínu. Palubka a přední světlomety zůstávají stejně přehledné… a pidlooké. Plasty jsou, stejně jako u loňské standardní verze, ostřeji tvarované. Řidítka jsou trochu širší a rozšířené jsou i stupačky řidiče. K tomu nastavitelná páka zadní brzdy trochu upozorňuje, že by nový Advík přeci jen měl zvládnout i něco v terénu a cestování do nevyasfaltovaných konců světa. K tomu neodmyslitelně patří delší zdvihy, které oproti standardu narostly o dva centimetry na 210 a 220 mm, čímž se, i díky úpravě geometrie, zvedla světlá výška o jeden cenťák a v základu motované padací rámy taky přijdou vhod. Ovšem co se týká nálože elektroniky, tam je tomu trochu jinak. Ne že by v Mnichově do Advíka naloadovali něco extra nového, ale různých módů, režimů a pomocníků je už v základu víc než dost a k tomu si lze ještě něco dokoupit. ABS a ASC jsou už samozřejmostí, ovšem rozhodně znatelné rozdíly nastávají po navolení si některého z jízdních režimů, které jsou u testované motorky k dispozici celkem čtyři (v základu pouze Road a Rain) a to Dynamic, Road, Rain a Enduro. Za další „drobné“ si je možné dokoupit ještě režim Enduro Pro, který vypne vše a nechá tak kompletní ovládání na jezdci. Ale zpět k těm základním, jejichž názvy to podstatné plně vystihují. Při zvolení deště se z motoru stává beránek, který má lehce zpožděnou a naprosto plynulou reakci na plyn a tím úzkostlivě hlídá, aby soupravu neposlalo k zemi předbíhající zadní kolo po necitlivém přidání plynu a stejně opatrné je v této poloze i ABS. Road už je přeci jen živější a i brzdy ostřejší, zkrátka pro pohodovou jízdu a naproti tomu je tu Dynamic, který motor oživí až nečekaně hodně a i ABS dovolí gumám lehce zapískat, což znamená, že nic nebrání ostřejší sportovní jízdě. Jako poslední je možno navolit režim Enduro, který ABS i ASC ne úplně vypne, ale silně omezí. Ke všem režimům samozřejmě také počítač upraví tuhost semi aktivního podvozku od „houpačky“ do terénu, až po celkem tvrdou sesli pro sportovnější jízdu. Ke vší této elektronice, která pracuje za jezdce má GS navíc ještě utlumené vibrace větším setrvačníkem a v základu montovaný tlumič řízení.
Více najdete v časopise Motorbike
