Dráteník
Honda CB1100EX
Text: Aleš „Alda“ Holczer
Asi před rokem jsme si všichni uvědomili, že to Honda myslí s retro motorkou vážně. Přišel na svět model CB1100, který rozhodně nebyl krokem vedle, ale zkrátka mu k dokonalosti pořád něco chybělo. Ono “něco“ dostala do vínku letošní verze EX, která tak sebrala argumenty i těm největším detailistům.
Loňské CéBéčko mělo evokovat klasické motorky šedesátých a sedmdesátých let, což pro ortodoxní fans této doby znamená povinnou výbavu minimálně v podobě drátěných kol a dvou výfuků. Obojí vidíte na fotkách, takže palec nahoru pro Hondu. Tak se plní přání zákazníků. Zapomínám na stres z práce, každodenní starosti a povinnosti. Je páteční odpoledne, klíče od auta letí do kouta a červená Honda si pobrukuje na volnoběh a čeká, až vysaju poslední cigáro a dosrkám dneska už třetí kafe. Hotovo? Výborně, kam se jede? Kamkoliv, cesta je cíl a upřímně – s takovým klasikem je jedno, kam mám namířeno.
Je to tam!
Při jízdě na podobných motorkách si člověk uvědomí, jak pořád někam spěcháme, honíme se za úspěchem (většinou ani ne vlastním) a život nám propluje mezi prsty jak ty miniaturní ryby na Jadranu plastovou síťkou, kterou si za stovku koupíte na místním tržišti. Takhle prostě ne. Ne s hondím dráteníkem. Znáte ten pocit, když sednete na motorku, zaklapnete plexi a najednou se cítíte, jak kdyby vám někdo v hlavě jenom cvaknul vypínačem do polohy off? Přesně to umí i CB, ale s tím rozdílem, že se přepnete do módu „chill out“. K odpočinkové jízdě dost pomáhá celková ergonomie, na které má hlavní zásluhu bohatě dimenzované sedlo, pohodlněji to na nekapotované motorce už nejspíš ani nejde. S čistým svědomím podepíšu, že mě nic nebolelo ani po 400 km ujetých za jeden den a to včetně dálničního přiblížení. Tam to, pravda, není žádná sláva, ale někdy není zbytí, když chytne člověk bouřku v neděli večer, tak chce být fakt doma nejrychlejší možnou cestou.
Hezké motorky tvoří detaily, na to myslí i u Hondy a tak jich tu není zrovna málo. Například tvar nádrže je něco, co byste měli najít v encyklopedii jako ilustrační fotku k tomuto pojmu, včetně chromovaného víčka, čistý oldschool. Zaťukejte na blatníky a s úsměvem v tváři zjistíte, že pro plasty zde není místo. Setkal jsem se s názory na zadní světlo, které nevyjadřovaly úplnou spokojenost s jeho tvarem. Za mě je v pořádku, existují i mnohem horší kreace a tohle vcelku pasuje k celkové siluetě.
Nejvíc pozornosti upoutá jako u většiny retro naháčů samotný motor, který umí zmást nejednoho laika, který je na pochybách, jestli jste si právě přivezli novou hračku ze salonu nebo jste strávili poslední rok v garáži renovací dědictví po strýčkovi. Přestože v motoru žádné karburátory nenajdete, na první pohled to vypadá, že vstřikování tentokrát Honda vynechala. A výfukové svody? Nirvána! Když jsem dostal svůj první řidičák, přivezl jsem si v bazaru Zephyra 550 a přesně toho v CBčku vidím. Nízká delší stavba s vyleštěnými svody, kulatým světlem a pohodlným sedlem. Miloval jsem ho úplně stejně.
Více najdete v časopise Motorbike
