JARNÍ VOSA
Vespa Primavera 125
text: Míra Kalous
foto: Jana Kolací
Chudí romantici se snaží nalákat slečny do svého doupěte vášní pod záminkou prohlídky sbírky motýlů, brouků, nebo jiného pohledného hmyzu. Romantici s tlustším kontem si do svojí sbírky špendlí různobarevné vosy, protože zjistili, že na holky to působí nesrovnatelně silněji. Krásné tvary něžné srdce nalomí a je nejvyšší čas nabídnout svezení na zádech vosy. Třeba jarní vosy.
(..ne, neblábolím z vedra… Vespa Primavera v italštině znamená…modří již vědí)
Mateřský koncern Piaggio se ohlédnul do roku 1968, kdy se v jeho portfoliu objevil poprvé model tohoto jména, aby zahýbal s celoevropskými prodeji skútrů.
Po čtyřiceti pěti letech se Primavera dostala do katalogů znova, omlazená pro požadavky dnešní doby, přesto plná tradičních prvků.
Náš kousek pro test byla krásná černě metalická stopětadvacítka s variátorem (=stačí ŘP skupiny B), využívající nedávno vyvinutý koncernový tříventilový jednoválec.
Motor si zaslouží být první na řadě, protože v kategorii vzduchem chlazených skútřích osminek působí dojmem steroidy nakrmeného atleta. Před startem zabzučí čerpadlo vstřikovače, motor se rozeběhne, na volnoběh pustí trochu vibrací – zkrátka obvyklý projev.
Pro vzducháče už méně obvyklým způsobem vystřelí vpřed a nestačíte říct ani Popocatepetl a ručička stylového oválného rychloměru (našinec vzpomene starou věrnou Panelku ) míjí padesátku. Motor přitom jen ševelí a volnoběžné vibrace se stávají pouze zapomenutým hříchem mládí. Nemám přímé srovnání, proto si odečtěte dávku subjektivity, když řeknu, že třeba PCX 125 by s Vespou měla hodně těžkou práci a vítězství nejisté.
Agilní motůrek to ani po padesátce nebalí a tlačí fešandu dál nad sedmdesát, osmdesát, pak rozvážněji míří na sto…a kousíček za stovkou je jeho limit. Použitelná dlouhodobá cestovní rychlost, kdy se netrápí motor ani posádka, leží kolem 85 kilásků v hodině a to dává šanci na rychlejších úsecích otevřené silnice, kdy zbyde i špetka výkonu na předjíždění náklaďáků.
Velice rád bych napsal něco ošklivého, aby to nevypadalo jako reklamní text, jenže ten výtečník pod kapotou má i úžasnou spotřebu, změřenou na 2,6 litrů na sto (v testovacím tempu…).
Ne, k motoru už nemám co dodat – deset bodů z deseti!
Více najdete v časopise Motorbike
