Zdroj časopis Motorbike
Text: Ivan „Scoob“ Bezděk
Foto: Jana Kolací
Jeho motor nemá nijak závratný objem. Ani nad výkonem nezůstává rozum stát. Technický vychytávky? Nic, co byste jinde nenašli. Jak je teda možný, že je nový Duke tak dobrá motorka?
Vedle ostatních novinek pro tento rok vypadá KTM 390 Duke jak motorka pro děti, takový trochu přerostlý pitbike. Přesto jde o stroj, na který jsme byli všichni hodně zvědaví – nakonec jeho starší sourozenec, dvoukilo, funguje velice dobře a tak se zklamání jaksi ani nepředpokládalo. Ovšem málokdo byl připraven na to, jaký Duke 390 skutečně je.
Všimli jste si, že když se jakákoliv značka vytasí s nějakou brutalitou, padnou všichni na zadek? Čím víc koní, tím víc se všichni předhánějí v chvalozpěvech, jakoby měli potřebu neustále dokazovat, že oni jediní tenhle stroj zvládnou a že (konečně!) někdo vyrobil mašinu přesně podle jejich představ a schopností. No a pak je vidíte jet a říkáte si, že kdyby jeli na něčem o polovinu slabším, bylo by to tak akorát.
Musím přiznat, že tenhle boj o koně mám už dávno za sebou. Jo, svezu se velice rád na něčem, co letí jak z praku, ale vzhledem k tomu, že nejsem okruhový střelec a jezdím rád v běžným provozu (jojo, i takový magoři se najdou), spíš než maximálka kolem tří kil mě zajímá ovladatelnost a mrštnost. Je teda pochopitelný, že mi při pohledu na novinku od KTM zasvítily oči: malá, už na první pohled obratná motorka bude do města to pravý! Ale nebudu předbíhat.
Jako vejce vejci
Kdybyste postavili vedle sebe všechny tři malý Vévody, dívali se zdálky trochu jakoby šejdrem a byla mlha, skoro nerozeznáte jednoho od druhýho, nakonec od slabších sourozenců třistadevadesátku markantně odlišuje jen barva rámu. Ostatně, ani při vyhoupnutí do sedla není znát žádný velký rozdíl, a když nastartujete, ozve se z krátký koncovky, umístěný na pravý straně pod kyvkou, známý klepavý zvuk jednoválce z Mattighofenu. Digitální přístrojová deska je na první pohled jednoduchá, ovšem najdete na ní všechno, co potřebujete a ještě něco navíc – rychloměr, otáčkoměr, ukazatel teploty a stavu paliva, tripmaster, hodiny, ukazatel zařazený rychlosti, průměrnou spotřebu, signalizaci bočního stojanu… a kolem samozřejmě hejno kontrolek. Sympatickým detailem je podsvícení symbolů ovladačů, potmě tedy například nehledáte, kde to sakra má přepínání na dálkový světla.
Více najdete v časopise Motorbike
