Ničitel sliderů
Text:Pavel „Pajinex“ Suk
Foto: Honda
Rozporuplný pocit po sklopení stojánku plynoucí z vyšší hmotnosti v kontrastu se štíhlou siluetou po prvních kilometrech spolehlivě přebíjejí charakteristika a zvuk čtyřválcového véčka. Pozitivní dojmy z nového VeFRa prohlubují stabilita v náklonu, radiální brzdy a u Hondy poprvé sériové rychlořazení. V luxusních vinglech kolem španělského Alcoi jsem nezřídka přizvedával kolena, abych neoddělal nové kevlarové jeansy.
Vyndáš sluchátka z uší
Ještě teď se křením nad klávesnicí, když si vzpomenu na pošetilosti v podobě vytáčení motoru v tunelu nebo otočení heftu nadoraz při výjezdů ze zatáček nebo kruháčů, kterých je ve Španělsku požehnaně. Jen proto, abychom tuhle V4 slyšeli. Ječení řaďáků má taky něco do sebe, ale kompaktní véčko produkuje takovej koncert, že si ho zamiluješ stejně jako Urquella. Přeplňované jednašestky v současné F1 můžou leda tak závidět. Chrčení proložené vytím a neustálá ochota ostře vyrazit za plynem jsou silně návykovou záležitostí. Při rychlém zpomalení si pěkně práskne do výfuku. Vím, bavíme se o všestranném a na cestování zaměřeném motocyklu, ale právě tenhle agregát mu dává žádoucí sportovní feel. Už na krátké spojovací etapě po dálnici při potřebě zrychlení i nad legální rychlosti ukazuje svůj potenciál, přestože ho svazují delší převody, které bych po při výměně první řetězovky reguloval dvěma zuby na rozetě navíc. V přímém srovnání s citelně objemnějším dvanáctkovým bratrem je proto osmistovkový agregát logicky víc citlivý na správnou hodnotu otáček zejména při rychloběžné šestce. Ta vyžaduje minimálně třímístnou hodnotu na rychloměru, lépe o něco vyšší. Jen pro dokreslení, na pětku točí při stovce pět tisíc otáček, letargie se ho zmocňuje pod čtyřkou. Nářky v internetových diskusích stran nízkého výkonu ber s rezervou. Top speed zůstala stejná a nová VFR naproti staré zhubla. Papírové hodnoty ti co vědí zase tak moc neřeší. Tady jde hlavně o průběh a navíc mám „strach“, kolik diskutérů dokáže možnosti nejen tohoto stroje využít na max, pokud se teda nebavíme o full gasu v přímce, což umí asi každej. Navíc vibrace kolem pěti tisícovek zůstávají na příjemně nízké úrovni. Štítek s výřezy ve spodní části spolehlivě odvádí silný vítr od moře a spolu s kily navíc drží bike ve stopě. Navzdory skutečnosti, že ještě stále dost čerstvá bríza, která v noci málem porazila palmy u hotelu, nadouvá mou textilku jako plachtu. Čekání na slunce, přeloženo přilnavou teplotu asfaltu zpříjemňují pětistupňově vyhřívané hefty. Konečně zabočíme do hor, kde jsme včera v opačném směru týrali nové CB. Obavy z vyšší hmotnosti jsou na místě jen ve vracečkách, kde jsem zasmutnil po novém naháči z předešlého dne. Jakmile přišly na řadu pro VFR ty správné poloměry, sporttourer si stoickým chováním v náklonu namázl CB na chleba. Guide v zelené vestě pěkně tahá a skupina složená z Italů a nás se řadí do vláčku a užíváme si slušně rychlou ride.
Více najdete v časopise Motorbike
