Vybroušená zbraň
Text: Pavel „Pajinex“ Suk
Foto: David M. Bodlák, KTM
Jde o licenci
Vyjma Švýcarska a severských zemí snad není v Evropě stát, kde by přísněji dbali na bezpečnost, tedy konkrétně silničního provozu. Proto mě dost překvapily první ověřené informace o přípravě výroby nové generace Duka s výkonem, který u sériově vyráběných naháčů nemá konkurenci. A vzniká u našich jižních sousedů, kde pokud zlehka nedodržuješ nebo si nedej Bože dovolíš předkem ve vinglu líznout bílou lajnu, odjíždíš okamžitě s mastnou pokutou. Scoob pozdravuje! Hm, svět je plnej paradoxů. Na druhou stranu asi největším překvapením bylo zjištění, že nový Super Duke má díky nejmodernější elektronice a promyšlené stavbě z nákladných komponentů dvě tváře. Tou první je poměrně uvolněná poloha jezdce, která spolu s lehce ovladatelným bikem a výkonem utlumeným analgetiky prostřednictvím palivové mapy dokáže zvládnout i rider se sotva odježděnou sezónou. Tou druhou po vypnutí pomocných systémů a nastavení mapy Race pak potvora, která bude nejen na silnici pěknej ořech pro většinu supersportů. Jestliže šest tisíc otáček představuje pro prvních tisíc kilometrů limit pro záběh véčkového dvouválce, pak přesně za touto hranicí už začíná všem čertům a mužům zákona zvonit v uších. A tobě právě jde o drive licenci. Řečí suchých čísel zvládne tahle zbraň čtvrtmíli za jedenáct vteřin se sériovým převodem! A na maximálku se podívej na Youtube, kde si ji jeden řeckej bezmozek vyzkoušel na dálnici mezi auty. Ke třem kilům mu moc nescházelo.
Jednoduchost sama
Když KTM před dvěma lety představila v Miláně koncept nového Vévody, většina z nás si při slibovaných parametrech regulérně stříkla do trenek. Tenhle ultra bike fakt chtějí vyrábět? Stalo se a zájem je pro KTM víc než uspokojující. Dle neověřené info od kolegů údajně jen v Německu čeká na vyřízení nejméně tisíc (!) závazných objednávek. Při prvním setkání s Dukem mě překvapila jednoduchost mašiny. Pokud pominu agresivní tvary, kdy poněkud těžkopádnější přední blatník podlehl diktátu aerodynamiky, působí tenhle bike v kontrastu s jeho výkony ohromně jednoduše. Rám, motor, kola, brzdy. Elektroinstalace, potažmo hadice chladičů pečlivě zakryté nebo jsou v nejtěsnějším možném kontaktu s motorkou. Ani dvouválci bych nehádal tak velký objem, působí stejně jako celý motocykl ohromně kompaktně. Á propos, tradičně neforemnej držák značky vám za příplateček cca třech litrů rádi vymění. Chrommolybdenový rám mají dnes všechny modely KTM a hliník v Mattighoffenu zamítli z důvodu větší prostorové náročnosti. V zájmu kompaktnosti k rámu přišroubovali velmi krátkou kyvku, skrz kterou opět v rámci úspory místa prochází řetěz. Co ovšem jen trochu zkušenému oku neunikne je montáž těch nej komponentů. Na brzdiče M50 od Bremba skončilo dvouleté moratorium podepsané firmou s Ducati. Srdíčko poskočilo v očekávání potřeby jednoho prstíku i pro brutální zpomalení. Nemenší potěšení vyvolávala představa síly působící v opačném směru při vědomí hodnoty krouťáku, který litrového předchůdce převyšuje o čtyřicet procent! A to prosím v naprosto lineární křivce už od dvou tisíc otáček až do maximálních deseti půl. Jen jsem se v duchu modlil k ochránci všech řidičů Kryštofovi, aby jednotka od Bosche o velikosti krabičky cigaret umístěná pod sedlem a všechny senzory ochránily mou maličkost v případě nepředložeností vyvolaných klamným pocitem vlastní dokonalosti, který tento über stroj umí velmi záhy vyvolat.
Více najdete v časopise Motorbike
