Ex-Xentrismus
Text: Míra Kalous
Foto: Jana Kolací
Je prosinec, děcka už mají všechnu čokoládu od Mikuláše dávno snědenou, my – zimomřivci – máme nasazenou permanentní husí kůži, co přejde až v dubnu, ale copak jde nevyužít šanci na projetí se na skútru? Kdo by odolal…
Xenter v barvě právě padlého sněhu je ready, kolem pasu si veze neoprénovou bederní roušku a na čele má místo slunečních brýlí plexi velikosti legendárních bobů Ještěd. Po bližším ohledání se ukážou zimní gumy IRC s hrubým profilem a lamelováním, což snižuje šance na to, že budou Miroslavem házet žabky po asfaltu.
Z obou motorizací, ve kterých se Xenter vyrábí, máme k dispozici silnější stopadesátku od níž – popravdě řečeno – nic extrovního oproti „normální“ 125ccm neočekávám. Okouním po technice a oko se zastaví na chladiči umístěném na boku, krytém „žraločími žábrami“. Moc pěkně vyřešené. Všímavý divák pozná podobu s největším rivalem PCX, používajícím obdobné řešení. Výhoda oproti vpředu umístěným chladičům je v tom, že není potřeba přídavný elektrický větrák, protože vzduch prohání přes chladič ventilátor stejný, jako u vzduchem chlazených motorů – roztáčený klikovou hřídelí. O hospodaření s teplem se postará termostat.
Klíčkem odjistím sedlo, abych pozdravil víčko nádrže, víčko expanzky chladicího systému a smutně si prohlédl prostor malý tak akorát na lékárničku, set svíčáku a šroubováku, zmuchlaný nepromok, ruličku pětitisícovek na pokuty a tabulku oříškové čokolády. Ani schránka před palubní deskou mne svojí velikostí nedonutí nadšeně hýkat a pojme tak klíče, kartu, možná menší peněženku. Chybí jí zamykání, na druhou stranu je spolehlivě zajištěná tlačítkem a to je plus.
Chroničtí převažeči věcí tak sáhnou rádi po příplatkovém kufru (39 litrů) s víkem v barvě stroje, který zdobil i náš kousek a smazal tak přepravní handicap. Xenter se nebojí nákladu nabídnout ani plochou podlážku (hodí se například na transport zahradního trpaslíka, pytle cementu a mnoha jiných neskladných předmětů) a háček na tašku.
Více najdete v časopise Motorbike
