Japonský taxi express
Text: Libor „Libabiba“ Kozinka, Pavel „Pajinex“ Suk
Foto: Ivan „Scoob“ Bezděk
Svou majestátností a novým žlutočerným lakováním spíše než hypersport připomíná tento motocykl velká taxi, prohánějící se po obou stranách řeky Hudson ve městě New York. Nezvykle žlutý odstín zaručí obdivné pohledy na všech místech, po kterých budete projíždět. Ale nenechte se mýlit, tenhle bike nabídne spousty zábavy jak na krátkých, tak i na dlouhých výletech.13
Falco Peregrimus
Když rok před přelomem tisíciletí představila Suzuki tento motocykl pojmenovaný podle nejrychlejšího sokola létajícího na japonských ostrovech, nebylo pochyb o tom, že se ultimativní stroj stane legendou. Legendou, která se pyšní titulem nejrychlejšího sériově vyráběného motocyklu na světě. První model „Busy“ se vyráběl beze změn téměř deset let. Poté prošel zásadní úpravou, kdy původní obsah necelých třináct set kubíků byl zvýšen o padesát krychlových centimetrů a výkon se zvedl o bezmála pětadvacet koní. Atakuje tak bájnou dvousetkoňovou hranici a aby toho nebylo málo, kroutící moment se přehoupl přes hranici sto padesáti newtonmetrů. Dále byla celkově upravena aerodynamika pro lepší komfort jízdy i ve vyšších rychlostech a pohodlí jezdce na motocyklu. Letošní modelový rok prošel další modernizační kůrou, nové je barevné lakování, opravdový pocit jistoty dodávají nové brzdy Brembo monoblock. Ve standardní výbavě najdete nejmodernější brzdový systému ABS, který vám dodává větší klid při nepříznivých podmínkách panujících na silnici. Zasahuje velmi jemně a citlivě, takže nedochází ke ztrátě brzdného účinku ani na hranici smyku.
Když mi zazvonil telefon a na druhé straně se ozvalo „ Nechceš se projet na Buse?“ projevilo se ve mně chvění a myšlenky na legendární hypersport budící respekt, kdykoliv ho člověk vidí. Moje odpověď byla jasná. Když jsem v redakci spatřil nově oblečenou krasavici do žlutočerné kombinace, hned se mi vybavil vůz taxi, majestátní americký koráb plující krajinou. Agresivně vyhlížející kapotáž mohutně vypadajícího motocyklu, zepředu připomínající hlavu sokola, které vévodí špičaté přední světlo. Po stranách směrová světla a v této nezvyklé barevné kombinaci zatmavený štítek, vedle kterého jsou umístěna tak trochu retro zrcátka snad ještě z původní Busy. Rozměrné boky rozdělují výdechy od obou chladičů, nechybí hrdé jméno motocyklu. Pod děleným sedlem nepřehlédnete velké černé koncovky výfuku. Ocasní část je zakončena diodovou LED svítilnou, nad kterou se tyčí velké žluté madlo, aby se „batůžek“ měl kde držet při pořádném rozletu sokola. Prohlížím si ji ze všech stran a z každé je Suzuki opravdu robustní. Co mi přijde jako výhoda, jsou čtyři úchyty na zavazadlo, umístěné hned pod spolujezdcovým, na současné poměry rozměrným sedlem.
No, to bude výlet, říkám si pro sebe. Nenechám se ale odradit papírovými hodnotami hmotnosti značně přesahující čtvrt tunovou hranici, ani velkým rozvorem. Pro manipulaci s motorkou není překvapivě potřeba vynakládat až takovou sílu i díky nízkému těžišti, ale rozhodně se na místě neotáčíte jako s nějakým motardem. Nedokážu si ale představit, co by jeden dělal, kdyby zastavil z mírného kopce předkem dolů… Sedám na Japonku a hned mě zaujmou analogové přístroje, připomínající palubní desku autobusu, což už je dnes u supersportovních motocyklů skoro rarita. Nicméně, propracovaná přístrojovka mi opět připomíná robustnost Hayabusy. Poloha jezdce je srovnatelná s ostatními supersporty.
Více najdete v časopise Motorbike
