Zdroj časopis Motorbike
S Vévodou v Dolomitech
Text: Ivan „Scoob“ Bezděk
Foto: autor, archiv
„To fakt pojedeš na tomhle? Nebude to na delší cestu nepohodlný?“ Vyzvídá kolegyně ve chvíli, kdy se snažím na „malého“ Duke naimplantovat brašny. Bleskurychle se vyhnu uvolněnému gumicuku, který se mě právě snažil kousnout do ksichtu, nadechnu se a spustím přednášku o tom, že cestovat se dá na čemkoliv…
…což je sice pravda, ovšem nesmíte pospíchat po dálnici. Na Rozvadově už mi totiž můj geniální nápad, totiž jet na KTM 690 Duke R po ose do Dolomit, nepřipadá vůbec geniální. Ba ani chytrý, a kdyby ho dostal někdo jiný, nebál bych se, ve světle aktuální zkušenosti, označit ho za nápad pitomý. A to mám před sebou ještě několik set kilometrů…
Pravdou je, že KTM tuhle motorku neřadí mezi cestovní stroje ani náhodou. Ne že by snad nestačil výkon, sedmdesát koní dokáže 150 kg lehký stroj rozhýbat velmi slušně a rychlost 160 km/hod., která se dá dlouhodobě držet, není ani na německých dálnicích nijak degradující. Ovšem o nějak výrazném pohodlí se vážně mluvit nedá a po pár hodinách jízdy bolí i svaly, o jejichž existenci jsem dodnes neměl tušení. Ochrana před větrem je minimální, tedy spíš žádná, vzpřímená jízdní pozice na náladě taky nepřidá, sedlo má daleko ke křeslu tourerů a vibrace jednoválce, zpočátku sympatické, mi už těžce lezou na nervy. Navíc díky nim občas nevím, co se za mnou děje, protože zrcátka se začnou klepat jak ratlík. Především z tohoto důvodu jsem rád, když za Mnichovem sjedu z dálnice na rychlou okresku. Tady už je to o něčem jiném, než o křečovitě zatnutém zápěstí a začínám se těšit, až za Innsbruckem začnou pořádné zatáčky. Mám kliku, díky tomu, že jedu ve všední den a navíc už je dost pozdě, je stará silnice na Brenner liduprázdná, takže se nemusím zabývat ani předjížděním, ani se bát policajtů, kteří tu rádi číhají, aby přispěli výběrem pokut k prosperitě Rakouska. A s každým dalším vinglem odpouštím Vévodovi dálniční utrpení víc a víc – na málokteré jiné motorce bych si to takhle užil. Kombinace pevný trubkový rám – stavitelné tlumení – nízká hmotnost – perfektní brzdy a výkonný motor je naprosto dokonalá. Jistě, jednoválec je třeba vytáčet a čtyřku skoro nezařadím, ovšem přestože jsem tuhle cestu projížděl na různých, i mnohem silnějších motorkách bůhvíkolikrát, mám dojem, že tentokrát jsem překonal rychlostní rekord. Bohužel se rychle stmívá, takže do cíle cesty, italského Cavaleze, dojíždím až za tmy. Díky tomu si vyzkouším, že přední světlomet nejen dobře vypadá, ale je i funkční.
Ráno mě vítá slunce, takže neztrácím čas a skáču do sedla. Prvním úkolem dneška je tankování, při včerejším dálkovém letu si Duke řekl o skoro 7 litrů na sto kilometrů, což mě trochu nemile překvapilo, protože v souvislosti s nádrží na 14 litrů bych mohl mít při celodenním lítání po průsmycích problém. Nějak jsem čekal, že bude žrát míň…
Více najdete v časopise Motorbike
