Racing DNA z Albionu
Text: Pavel „Pajinex“ Suk
Foto: Ivan „Scoob“ Bezděk
Pětadvacet stupňů, jízdně téměř dokonalá Angličanka na závodních Pirellkách a utahující vingl se s bezchybným asfaltem – nějak takhle si představuju motorkářskou nirvánu. Štíhlá kočka se sportovní DNA z Albionu po modernizaci dostála rčení, že výborné může být ještě lepší, protože zásadní konstrukční úpravy už tak skvělý stroj posunuly ještě dál.
p.s. tak proč jich u nás jezdí tak málo…?
Ještě rychlejší
Tahle otázka mi vrtala v hlavě pokaždé, kdy jsem slupnul další zatáčku v rychlostech zpravidla o dost vyšších, než by se orgánům líbilo. No, a taky nelíbilo. Na konci oblouku mě odmávli. Nejprve teda pochválili kolínko, přivolali si i Scooba a následovala hodinová rozprava na téma… no, nebudu to pitvat. Díky kluci za pochopení, čtenář zkrátka očekává pokud možno akční fotku a na okruh se vždycky nedostaneme, navíc ne každý si pořídí motorku striktně na závodní dráhu.
Řeknu to takhle, Daytona patří mezi biky, které svého majitele zásadně porychlí. Neustále tě bude provokovat k ostřejší jízdě a pohltí tě při ní tak, že panoramata a zajímavosti kolem cesty se stanou naprosto nepodstatnými veličinami. S Pirellkami se Angličanka sklápí s takovou lehkostí, až z toho mrazí. O Supercorsách kdysi testman MV Agusty Marco lakonicky prohlásil: nic lepšího na silnici pro naši litrovou F4 není. Ke stejnému závěru v případě svého supersportovního modelu došli i v Hinckley. Z dřevěných sliderů se line vůně spáleniny a nedovedu si vybavit, na které motorce jsem si tuhle kratochvíli užil s větším pocitem lehkosti. Vzpomínám, že přesně tatáž lehkonohost mě zaskočila při první jízdě na malém Streetu.
Více najdete v časopise Motorbike
