Vlk samotář
Text: Ivan „Scoob“ Bezděk
Foto: Jana Kolací, autor
Sedám do hluboko vykrojenýho sedla a při pohledu přes řidítka mě okamžitě napadá zásadní věc – jestli do něčeho vrazím a půjdu z motorky ven po čumáku, nemám šanci se mezi parohy řidítek nacpat… a že násilná kalibrace mých pracně vypěstovaných tukových zásob bude asi dost bolet.
Jo, tohle je první věc, která na Highballu zaujme – řidítka stylu ape hanger. Vysoký, ostře lomený, mohutný a do široka roztažený. Až si říkám, jestli mám vůbec tak dlouhý ruce. S takhle velkoryse řešenými řidítky ovšem koresponduje i zbytek motorky, Highball není žádný mrňous, celkově měří bezmála dvaapůl metru (rozvor 1647 mm) a suchou hmotnost má tři metráky. Naštěstí má ale nízko sedlo, takže ani subtilnější jezdci nejsou odsouzeni k smutnýmu fňukání, že na tohle můžou leda tak závistivě koukat. A že je na co se dívat, tahle „Viktorka“ jakoby připlula ze sedmdesátých let minulýho století – spartánský (nicméně pohodlný) jednosedlo, ráfky s drátěným výpletem, miniaturní blatník předního kola, obří světlomet, sekundární převod ozubeným řemenem, dvojice dlouhatánských koncovek výfuků… jen chromem se tu na rozdíl od let dávno minulých šetřilo, což ovšem není vůbec na škodu a naopak tak Highball mezi konkurencí ještě víc vynikne. A jako u každého customu je tu brán zřetel na detaily, moc hezká je nádrž s prolisy nebo třeba zadní LED lampa.
Zvedám stroj z bočního stojanu, jde to překvapivě lehce a opatrně vycouvávám mezi ostatními motorkami. Ta opatrnost je namístě, ani ne tak kvůli hmotnosti (Highball nemá tendenci se okamžitě kácet), jako spíš kvůli zmíněný dýlce, nerad bych do něčeho nacouval. Tady vidím jednu chybku, Highball není vzadu za co vzít, ba ani oblíbený pásek přes sedlo nemá, o nějakých madlech či úchytech ani nemluvě – pokud ho potřebujete vytáhnout odněkud pozadu, je fakt lepší si na něj sednou a odťapat to, než zápolit s ním pouze za pomoci řidítek.
Více najdete v časopise Motorbike
