Foto: Archiv Jana TučkaLetos zjara oslavil devadesátiny jeden z nejpopulárnějších tuzemských automobilů meziválečné éry, elegán s dlouhou kapotou, dvoudobým litrovým dvouválcem, předním pohonem a jménem Aero 30.

Po dvouleté odmlce způsobené hospodářskou krizí se v první polovině dubna 1934 v Praze opět uskutečnil autosalon. Jednou z novinek byl vůz Aero 30, první představitel druhé generace automobilů této značky. Do vínku dostal tehdy do módy přicházející pohon předních kol a pohledné linie v anglickém stylu, které vytvořil fotograf a konstruktér Josef Voříšek.

Konstrukci podvozku a poháněcího ústrojí navrhl vedoucí výroby továrny Aero Josef Bašek. Ten už v roce 1933 spolu s přáteli postavil první prototyp, majitel firmy Aero JUDr. Vladimír Kabeš sice souhlasil s novou koncepcí s předním pohonem, požadoval však větší čtyřmístný vůz.

Základem automobilu Aero 30 byl plochý rám z ocelových profilů obdélníkového průřezu, k němuž byla zespod přivařena plechová podlaha. Všechna čtyři kola byla nezávisle zavěšena na výkyvných polonápravách odpružených vpředu jedním a vzadu dvěma za sebou umístěnými příčnými listovými pery. Srdcem vozu byl kapalinou chlazený dvoudobý dvouválec o objemu 998 cm3 a výkonu 30 k (22 kW), uložený podélně dosti daleko za osou poháněných předních kol. Před motorem totiž měla své místo třístupňová převodovka a před ní rozvodovka. Z té vycházely hnací hřídele předních kol opatřené kovovým křížovým kloubem u výstupu z rozvodovky a kulovým kloubem u kola.

Foto: Archiv Jana Tučka

Bubnové brzdy na všech čtyřech kolech měly mechanické ovládání ocelovými lanky, volant ovládající hřebenové řízení byl u „třicítky“ vlevo. Na slibovaný přechod z jízdy vlevo na pravostranný provoz si však museli tuzemští motoristé ještě pět let počkat.

Základ nabídky tvořil otevřený sportovní model Aero 30, v němž mohly vpředu ­vedle řidiče sedět dvě štíhlé osoby, takže byl celkem pětimístný. Při rozvoru náprav 2500 mm byl dlouhý 3780 mm, široký 1430 mm a vysoký 1050 mm, s nataženou plátěnou střechou měřil do výšky 1450 mm. Vykazoval hmotnost 760 kg a na šestnáctipalcových kolech obutých do pneumatik rozměru 5,25 – 16 uháněl rychlostí až 100 km/h. Průměrně spotřeboval na 100 km kolem 10 l lihobenzinové směsi s příměsí oleje, do nádrže uložené vpředu pod kapotou se vešlo 45 l paliva.

Více čtěte na www.automobilrevue.cz

Převzato z časopisu