V roce svého šedesátého výročí přijíždí Ford Mustang v sedmé generaci. Jde však spíše o důslednou rekonstrukci té šesté. Vyzkoušeli jsme špičkové provedení Dark Horse.

V  roce 1964 ustavil Ford Mustang novou kategorii Pony Cars (viz AR 4/’14). Vynikala jednoduchými li­niemi až evropského střihu, jednoduchou technikou, dostupnou cenou, kompaktními rozměry (proti velkým „muscle cars“) a záhy i výkonnými motory. Byl z toho okamžitý a obrovský obchodní úspěch, na přelomu dekády se objevily též impozantní modely Mach 1 nebo Boss, jež dnes patří k těm nejcennějším. O deset let později představený „Mustang II“ však byl z vůle ředitele Iacoccy menší a slabší a hvězda začala ve světle první ropné krize rychle zapadávat prachem. Zlepšení nepřinesla ani třetí generace Mustangu, postavená na subtilním základě „Fox“, a ta čtvrtá v roce 1994 stále nenabídla ani emoce, ani příběh. Zlomem se stala až generace pátá (2005). Postavena byla na zcela nové platformě D2C (její modifikace DEW posloužila v rámci FMC za základ vozům Lincoln LS, Ford Thunderbird a Jaguar S-Type), ovšem stále s tuhou nápravou vzadu, ale tým stylisty Sida Ramnaraceho vozu vtiskl impozantní vzhled, efektně a zcela přímočaře interpretující odkaz první generace. Mustang vzbudil novou vlnu zájmu, k mání byla postupně řada edicí včetně modelů California Special, Bullitt či Shelby GT500 s kompresorovým V8 5,4 l/373 kW (viz AR 6/’10). V roce 2015 přijel Mustang v šesté generaci (viz AR 7/’15). Ačkoli jsou Mustangy různého stáří stále obvyklejším koloritem i našich silnic, právě on se stal v novodobých dějinách tím prvním dostupným v evropské specifikaci a v tuzemských prodejnách Fordu. K mání byl samozřejmě i jako Convertible s elektricky sklápěnou střechou (viz AR 10/’16) a modernizace v roce 2018 nahradila na přání dodávanou šestistupňovou samočinnou převodovku novým desetistupňovým a dodnes používaným ústrojím (viz AR 9/’18). V tom roce se též objevila série Bullitt (viz AR 9/’19), připomínající 50. výročí premiéry filmu Bul­littův případ. Nyní je Mustang zpět, v generaci označované za sedmou.

Foto: Ondřej Lilling

Úkolem nebylo vyvinout zcela nový vůz, již šestá generace vlastně splnila požadavky ortodoxních zákazníků (a navíc by na to asi ani nebyly peníze), ale připravit trvale nejprodávanější sportovní automobil na světě na dalších alespoň šest let výroby. I přes futuristický vzhled karoserie s úzkými LED světlomety a zaoblenými bočními plochami i módě přizpůsobenou palubní desku s párem propojených displejů vidíme podobnost s předchůdcem všude, přepínači spouštění oken ve dveřích řidiče počínaje a celkovými rozměry i použitým agregátem konče.

Rozvor náprav a rozchod kol se změnily v řádu kosmetických milimetrů, kvůli úpravám je karoserie o dva tři centimetry delší, stejně široká a opět jen o milimetry vyšší. Objem zavazadlového prostoru u kupé ­klesl z 408 na 381 l, podle všeho hlavně kvůli zástavbě subwooferu standardně dodávaného audiosystému Bang & Olufsen (12 reproduktorů, celkově 860 W) za podběhem pravého zadního kola (kabriolet má 310, tedy o 22 l méně než dosud). Je potěšitelné, že pohotovostní hmotnost mírně klesla. Brzdové kotouče s vnitřním chlazením nabyly vpředu v průměru o 10 a v tloušťce o 2 mm, ty zadní pak o citelných 25 mm v průměru a o 3 mm v tloušťce. Převod řízení byl nepatrně zkrácen z 16,0 na 15,5, přesto však znamená tři otáčky volantem mezi krajními rejdy. To je na vůz se sportovními ambicemi dost a uvítali bychom převod ještě strmější. Stopový průměr otáčení přitom zůstal nezměněných 12,2 m. Dokonce ani rozměr pneumatik se nezměnil.

Více čtěte na www.automobilrevue.cz

Převzato z časopisu